Malá Strana představuje historický zázrak, který se do našich dnů dochoval v překvapivě autentické podobě. Na rozdíl od Starého a Nového Města byla Malá Strana ušetřena radikálních zásahů 19. a 20. století. Její kompozice tak zůstává po staletí stejná: sevřené historické město, zasazené do působivé krajiny, jež je lemováno pásem zahrad a sadů, který vytváří protipól dramaticky komponovaného obrazu města.
Středobodem čtvrti je mohutný barokní chrám svatého Mikuláše z 18. století, jehož zvonice a kupole jsou záměrnou kompoziční protiváhou Pražského hradu. Malostranské uličky a zákoutí jsou naopak překvapivě intimní a tiché – i v samém centru Prahy si čtvrť uchovala charakter malého města, které jako by žilo vlastním životem okolnímu světu navzdory. Malá Strana je díky tomu na jedné straně důstojnou podnoží Pražského hradu, jehož panorama by bez malostranských věží a střech nebylo ani zdaleka tak působivé, a na straně druhé zároveň představuje tajemný svět uzavřený do sebe, který jako by zde existoval mimo čas a prostor.
Stejně jako jiné pražské historické čtvrtě má i Malá Strana svůj prastarý středověký základ. Její strategická poloha při řece pod panovnickým sídlem z ní učinila přirozenou křižovatku, při níž vznikalo možná nejstarší pražské středověké osídlení. Nesporný význam raně středověké Malé Strany dokládá románská Juditina věž Karlova mostu či dochované románské části maltézského kostela Panny Marie pod Řetězem. Zásadní etapu znamenala gotika, kdy byl v polovině 13. století nově vytyčen půdorys Malé Strany. Ulice a náměstí, které se dnes honosí krásou renesančních či barokních paláců a domů, mají tak svůj základ překvapivě již ve středověku, který zde zahájil velkolepý dialog architektury s krajinou.
Osudový zlom v dějinách Malé Strany znamenal požár, který roku 1541 zničil více než dvě třetiny čtvrti. Vlivem této tragické události se uvolnil prostor pro renesanční a později barokní přestavbu, která zásadním způsobem zhodnotila potenciál místa.
Unikátní poloha pod Pražským hradem vedla přirozeně k tomu, že se zde zejména v 17. a 18. století stavěly šlechtické paláce, což výrazně proměnilo charakter celé čtvrti. Jejich součástí byly také rozsáhlé zahrady, které využily a výtvarně zhodnotily zelený pás, jenž historickou čtvrť obklopoval. Neméně klíčové byly rovněž nové sakrální stavby, jejich umělecká kvalita je zde většinou zcela výjimečná. Jedinečný charakter čtvrti byl dotvořen řadou soch a sousoší, které zaplnily zahrady, náměstí i zákoutí a definitivě proměnily Malou Stranu v malebnou barokní perlu.
Nejvýznamnější památky:
Z malostranských románských památek se nejlépe dochovala Juditina věž z druhé poloviny 12. století, která byla součástí původního románského Juditina mostu. Z gotických staveb je nejpůsobivější torzo průčelí chrámu Panny Marie pod Řetězem, který ve 14. století stavěla huť Matyáše z Arrasu a který byl poničen během husitských válek.
Renesanci na Malé Straně zastupují četné měšťanské domy i paláce, mezi nimiž vyniká zejména štítové průčelí Thunovského paláce na Nových zámeckých schodech z druhé poloviny 16. století.
Barokní umění se na Malé Straně uplatnilo ve všech podobách a valérech. Z paláců je třeba zmínit rezidenci Albrechta z Valdštejna, jejíž rafinovaný umělecký výraz je fascinující ozvěnou zaniklé nádhery rudolfinské Prahy, Lobkovický palác, jehož zahradní průčelí patří k nejkrásnějším v Evropě, či paláce Thunovský a Morzinský v Nerudově ulici, kde se výjimečná architektura Jana Blažeje Santiniho Aichla spojila s vynikajícími sochami Matyáše Bernarda Brauna a Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.
V sakrální oblasti vyniká strohá, avšak působivá architektura kostela Panny Marie Vítězné, kde můžete obdivovat slavnou sochu Pražského jezulátka, dramatické průčelí kostela svatého Tomáše a především monumentální chrám svatého Mikuláše, dílo otce a syna Dientzenhoferů. Vyvrcholení barokní procházky bezpochyby představují zahrady. Ty celou čtvrť prostupují a nabízejí unikátní pohledy na město. Nejpůsobivější jsou bezpochyby palácové zahrady pod Pražským hradem, jimiž můžeme projít do hradních zahrad, Vrtbovská zahrada, která je nejkrásnější barokní komponovanou zahradou v Praze, či rozhlehlé zahrady a sady Petřína, odkud se naskýtá nejkrásnější pohled na Hrad i celé město.
