Státní opera je jednou ze scén Národního divadla. Na jejích prknech se v současnosti hrají opera či balet. Stojí ovšem za to vydat se do Stání opery i jen tak kvůli zdejším prostorům. Opera je pro svou výzdobu interiéru považována za jednu z nekrásnějších divadelních budov v Evropě. Až do roku 2018 bude však probíhat její rekonstrukce, objekt je proto veřejnosti uzavřen.
Krásná neorokoková divadelní budova vznikla jako odpověď pražských Němců na monumentální české Národní divadlo. Na konci 19. století byla Praha městem dvou jazyků: češtiny a němčiny. Mezi oběma tábory panovala rivalita a čistě česká nebo čistě německá divadelní scéna se stala otázkou prestiže. V roce 1881 se pro českou veřejnost otevřelo reprezentativní a vlastenectvím dýchající Národní divadlo. Německy tehdy sice hrálo dnešní Stavovské divadlo, ale jeho budova nebyla v dobrém stavu a působila provinčně a nereprezentativně. A tak Němci nechali postavit nové německé divadlo, dnešní Státní operu. Neoklasicistní budova s oslnivým neorokokovým interiérem a působivým sálem byla slavnostně otevřena v roce 1888 operou Richarda Wagnera.
Střediskem německé kultury zůstala Státní opera i po vzniku Československa. Ve třicátých letech se z ní stalo centrum německého antifašismu. Mnozí umělci, kteří kvůli svému židovskému původu nebo levicovému smýšlení museli z Německa uprchnout, našli útočiště právě zde. Tato éra vzala za své, když bylo Československo okupováno nacistickým Německem, a po druhé světové válce se už němčina do divadla nevrátila. V období komunistického režimu se pod názvem Smetanovo divadlo stalo jednou ze scén Národního divadla. Po roce 1989 vznikla samostatná Státní opera Praha. V roce 2012 se zařadila zpět mezi scény Národního divadla.
