Hradčanské náměstí je předpolí Pražského hradu. Jeho půdorys určily prastaré cesty, které z hradní brány vycházely. Blízkost Hradu předurčila reprezentativní charakter prostoru, kde se již od 16. století stavěly výstavné šlechtické rezidence. Nejstarší etapu palácové architektury reprezentuje Schwarzenberský palác, jehož štíty i sgrafitová výzdoba odkazují na zámeckou architekturu 16. století. Thunovský palác, umístěný v čele náměstí, je typickým představitelem palácové architektury sklonku 17. století. Tehdy se díky klíčovému působení jeho architekta Jeana Baptisty Matheye pražská architektura obracela k římským inspiracím. Arcibiskupský palác, situovaný v těsné blízkosti Hradu, získal svou dnešní podobu při rokokové přestavbě ve druhé polovině 18. století a ukazuje tak názorně proměnu vkusu, ke které během doby došlo. Průchod v levé části přízemí paláce skrývá vstup do malé uličky, na jejímž konci se nachází architektonický zázrak – Šternberský palác. Jeho pozoruhodné zahradní průčelí s vystupujícím oválným sálem je inspirováno soudobou římskou a francouzskou architekturou závěru 17. století.
Šternberský palác je veřejnosti přístupný díky umístění kolekce evropského malířství Národní galerie, jejíž kořeny jsou spojeny právě s aktivitou patriotické šlechty na sklonku 18. století. Umístění veřejných sbírek do šlechtických paláců má tak více než dvousetletou tradici, na kterou vhodně navázalo rozšíření galerie do Schwarzenberského a Salmovského paláce na Hradčanském náměstí. Pozoruhodné soužití historické palácové architektury s výjimečnými českými i evropskými uměleckými díly činí z oblasti kolem náměstí pomyslnou kulturní akropoli, jejíž nesporný význam kontrastuje s ryze turistickým využitím mnoha významných staveb v okolí.
