Hradčany jsou pozoruhodná historická čtvrť plná působivých architektonických kompozic a kontrastů. Jejich osud je úzce svázán s osudy Pražského hradu, jemuž tvoří předpolí a zázemí. Hlavní hradčanské ulice odkazují svým nepravidelným průběhem na prastaré cesty, které Hrad spojovaly s významnými hradišti v okolí. Od počátku se na Hradčanech usazovali zejména ti, jejichž život byl nějak spojen s provozem Hradu.
Na rozdíl od Starého Města či Malé Strany se zde tak nacházely spíše skromnější domy, které mohly vytvářet i mimořádně malebná komorní místa, jak ukazují intaktně dochované uličky hradčanského Nového Světa. Bezprostřední blízkost Hradu však logicky vyvolala i zájem šlechty, která si od 16. století stavěla honosné paláce jak na Hradčanském náměstí, tak podél hlavní cesty, zvolna stoupající ke Strahovu.
Na rozdíl od historických čtvrtí v podhradí se Hradčanům vyhnuly razantní zásahy moderní doby a jejich unikátní charakter čtvrti rozlehlých paláců a drobných malebných domků zůstal uchován až dodnes.
Nejvýznamnější památky:
Nejstarší období Hradčan dokládají románské zbytky kostela a kláštera na Strahově, který patří mezi nejpůsobivější klášterní komplexy v Praze. Doba renesančního a rudolfinského rozkvětu je skvěle reprezentována Schwarzenberským palácem, v němž se dnes nacházejí sbírky barokního umění Národní galerie.
Pro dnešní podobu čtvrti je nejdůležitější období barokní, kdy vznikaly rozlehlé paláce v okolí náměstí (paláce Šternberský, Thunovský či Arcibiskupský) i v horní oblasti Hradčan, kde mohou dokonce v panoramatu konkurovat samotnému Pražskému hradu (Černínský palác).
Atmosféru vroucí barokní zbožnosti je možno dodnes zakusit v unikátním areálu Lorety, vyvíjejícím se od počátku 17. do sklonku 18. století. Rozporuplné období osvícenství reprezentuje Strahovská knihovna, jejíž monumentální výmalba je oslavou duchovního vývoje lidstva.
