Spontánní místo vzdoru proti komunistickému režimu...
Mezi pražskými památnými místy má Lennonova zeď výsostné postavení. Nejedná se o záměrný pomník nebo oficiální pietní místo – zeď plná hesel a vzkazů vznikla spontánně naproti Buquoyskému paláci, sídlu francouzského velvyslanectví, jako nečekaný ostrov svobody slova v bezčasí pozdní komunistické totality.
První nápisy byly na zeď napsány po roce 1968, kdy se Praha pokryla hesly proti ruské okupaci. V 70. letech se zde objevovaly vzkazy určené nedaleko bydlícímu slavnému herci Janu Werichovi, kterému komunisté znemožnili pracovat. Rozhodující moment přišel v prosinci 1980, kdy se zeď proměnila v symbolický náhrobek zavražděného Johna Lennona. Datum Lennonovy smrti 8. prosince se stalo datem neoficiálního setkávání, které se během let čím dál víc měnilo v manifestace proti režimu. Nepomáhaly politické represe, násilné policejní potlačování demonstrací ani přetírání zdi zelenou barvou. Vzkazy o míru, lásce a svobodě se objevovaly vždy znovu a znovu a místo získávalo čím dál větší neoficiální proslulost.
Po roce 1989 se zeď stala jednou z připomínek protikomunistického vzdoru. Její popularita však bohužel vedla také k tomu, že se z autentického místa lásky a svobody stala turistická atrakce, která je jen stínem původního živého symbolu. I přes to lze říci, že jeho návštěva stojí za to. Málokde je totiž možné se ocitnout tak blízko historickým událostem, které rozbily okovy komunistické diktatury a nakonec přinesly vytouženou svobodu.
