Náměstí Jiřího z Poděbrad je po gotickém Karlově náměstí největším náměstím ve vnitřní Praze. Stejně jako Karlovo náměstí i jeho vinohradský protějšek může být chápán coby velký park obklopený domy, které prostoru v mnoha ohledech dávají atmosféru honosného lázeňského města.
Dominantou náměstí je kostel Nejsvětějšího srdce Páně, který vznikl v letech 1928–1932 podle projektu slovinského architekta Josipa Plečnika. Plečnik byl, stejně jako řada jiných pražských architektů odchovancem vídeňské školy architekta Otto Wagnera, který patří k zakladatelům secesní a modernistické architektury ve střední Evropě. Plečnik ve své tvorbě nezapřel silné středomořské inspirace, díky nimž se jeho stavby vyznačují důstojným nadčasovým výrazem i významnou rolí klasických architektonických prvků. Nejznámější Plečnikovou pražskou úlohou byla adaptace Pražského hradu na sídlo prezidenta demokratické republiky.
Kostel Nejsvětějšího srdce Páně, jehož realizací se Plečnik s Prahou rozloučil, je jedním z jeho nejvýraznějších děl – pozoruhodným způsobem v něm ožívá archetyp antického chrámu, doplněný o modernistické prvky exteriéru a zejména interiéru stavby.
Z náměstí je to jen kousek na půvabné Škroupovo náměstí, jehož kruhový půdorys evokuje barokní urbanistické kompozice, a k žižkovské televizní věži, jejíž radikálně technicistní architektura fascinujícím způsobem kontrastuje s okolní historickou zástavbou.
