Nové Město pražské vzniklo v roce 1348, což z něj činí největší gotické nově založené město v Evropě. Císař Karel IV. se mu rozhodl dát charakter velkorysé metropole s rozlehlými náměstími a přímými ulicemi, které můžeme s trochou nadsázky označit za první evropské bulváry.
Dolní Nové Město, rozložené kolem protáhlého Václavského náměstí, bylo centrem kupeckého obchodu a přirozeně se tak napojovalo na bohaté Staré Město. Horní Nové Město, jehož centrem je dnešní Karlovo náměstí, bylo naopak založeno jako duchovní středobod města, záměrnou inspirací byl ideální nebeský Jeruzalém.
Pro charakter Nového Města byla zásadní síť gotických kostelů, které zde Karel IV. nechal postavit. Většina z nich se dochovala dodnes, a tak ještě dnes můžeme ocenit jejich promyšlené umístění v městské struktuře, které v mnohém anticipuje dramatické barokní sepjetí architektury s krajinou. Během následujících staletí na Novém Městě vznikla řada renesančních i barokních staveb, které doplnily a v mnoha případech rovněž rafinovaně umocnily jeho ojedinělou gotickou strukturu.
Ještě v první polovině 19. století je možné Nové Město označit za poklidnou rezidenční čtvrť, charakteristickou historickými domy, paláci a především rozlehlými zahradami, které zabíraly velkou část jeho rozlohy. Od poloviny století se tento obraz začíná rychle měnit a Nové Město se opět dostává do středu urbanistického dění. Prozíravá velkorysá kompozice gotického města zde umožnila stavbu velkoměstských veřejných budov, činžovních domů a obchodních paláců, které od sklonku století vznikaly hlavně v okolí Václavského náměstí. Zejména díky nim se v první polovině 20. století Václavské náměstí stalo pulzujícím středem moderního města se všemi atributy, které k této roli patří. Velkoměstské biografy, obchody a kavárny zde vytvořily unikátní atmosféru, jejíž ozvěny můžeme dodnes zažít při procházkách jedinečnou sítí pasáží. Tato specifická historická role způsobuje, že Václavské náměstí můžeme brát jako poutavou učebnici moderní architektury – od jejích secesních počátků přes kubismus a art deco až k ušlechtilému funkcionalismu 20. a 30. let 20. století.
Horní Nové Město si naopak uchovalo svou historickou podobu, která nás v myšlenkách navrací až do doby jeho založení za časů Karla IV. Právě zde můžeme dodnes nejlépe vnímat jak velkorysost tohoto gotického města, tak jeho svébytný a působivý duchovní charakter, který je v těchto místech patrný i sedm století po jeho založení.
Nejvýznamnější památky:
Z gotických památek si zaslouží zmínku hlavně Novoměstská radnice, z jejíž věže lze skvěle přehlédnout pravidelnou strukturu ulic a náměstí, Emauzský klášter, kde se dochovaly i unikátní gotické malby, a kostely horního Nového Města v čele s kostelem Panny Marie a Karla Velikého, jehož půdorys je inspirován kaplí Karla Velikého v německých Cáchách.
Barokní období obohatilo Nové Město působivými kostely (svatý Jan Nepomucký na Skalce), paláci (palác Silva-Tarouca), měšťanskými domy (Faustův dům) i předměstskými vilami, které jsou nostalgickou připomínkou jeho zaniklého zahradního charakteru (vila Amerika).
Rozmach Prahy 19. století je doložen veřejnými budovami, z nichž nejvýznamnější jsou bezesporu Národní divadlo a Národní muzeum. Z nespočtu významných staveb první poloviny 20. století vystupují již zmíněné obchodní paláce v okolí Václavského náměstí v čele se secesním palácem Lucerna, který byl jevištěm pražského společenského života po celé 20. století. Ze soudobých staveb musíme vyzdvihnout Tančící dům na nábřeží, který se v 90. letech stal symbolem nově nabyté svobody.
