Staré Město v sobě ze všech pražských měst nejvíc nese stopy tisíciletého vývoje a vrstvení. Je situováno uprostřed historické Prahy a symbolicky se do něj sbíhají ulice ze sousedních čtvrtí. Jeho hlavní ulice sledují prastaré trasy kupeckých karavan, které zde po staletí překračovaly řeku a pak pokračovaly dále do nitra západní Evropy. Při bývalém brodu byla založena i židovská osada, která se stala zárodkem jednoho z největších židovských měst v Evropě.
Právě plán města je vůbec nejlepší kronikou jeho vývoje. Můžeme zde rozeznat jak nepravidelné cesty, z nichž se staly křivolaké uličky, tak pravidelné ulice a parcely, které vznikly na základě rozhodnutí o založení skutečného města se všemi právy a politickými možnostmi. Tento zásadní předěl se odehrál v polovině 13. století, kdy bylo Staré Město povýšeno na město královské a kdy bylo také obehnáno velkorysými hradbami. Linie hradeb je v plánu města mimochodem dodnes čitelná: tvoří ji velké ulice, které Staré Město lemují a které se staly středobodem rozvoje Prahy v „belle époque“ na přelomu 19. a 20. století.
Mimořádné bohatství i politický význam Starého Města vedly logicky k tomu, že právě zde najdeme nejvýstavnější měšťanské domy. Pro pochopení jejich historie bychom měli vědět, že domy se až do 19. století nebouraly, ale postupně nastavovaly. To znamená, že průčelí domu nám neříká nic o jeho skutečném stáří. Většina historických domů na Starém Městě v sobě zrcadlí velkou část historie od románských počátků až po 19. století. Není výjimkou, že dům má románský sklep, gotické přízemí s podloubím, renesanční síně v patře a barokní průčelí s honosným štítem. Vzhledem k bohatství a sebevědomí staroměstských měšťanů je navíc často složité rozeznat městský dům od šlechtického paláce, neboť se oba vyznačují výstavností a mimořádnou uměleckou kvalitou. Stejný princip vrstvení architektury a uměleckého bohatství platí i pro sakrální stavby, většinou zasazené do pitoreskního prostředí uliček a malých náměstí.
Zásadní předěl v životě Starého Města znamenalo období konce 19. století. Právě tehdy zvítězila idea, že staré domy nemůžou sloužit modernímu životu a že je třeba celou čtvrť radikálně přestavět. Kvůli touze po moderních domech a širokých třídách bylo kompletně zdemolováno nejen židovské ghetto, ale také mnohé části Starého Města. Během několika desetiletí bylo zbořeno více než 600 historických domů, z nichž většina musela být stejně historicky cenná jako domy, které dnes důsledně chráníme. Nová čtvrť s ústřední Pařížskou třídou se naštěstí vyznačuje svébytnou elegancí a do organismu města se jí podařilo poměrně dobře začlenit. Přesto je mimořádné štěstí, že se v této době neuskutečnil vážně zamýšlený plán na úplnou demolici Starého Města. Jeho zánikem by Praha bývala přišla o nejautentičtějšího svědka své tisícileté historie.
Nejvýznamnější památky:
Na Starém Městě je možné zažít mimořádnou koncentraci výjimečných staveb ze všech období jeho tisícileté historie. Románské kořeny města reprezentuje rotunda svatého Kříže z 12. století či výjimečně dochovaný románský palác pánů z Kunštátu v Řetězové ulici.
Z klíčového gotického období se dochovaly výjimečné kostely (Anežský klášter, Panna Maria před Týnem), reprezentativní brány (Mostecká věž, Prašná brána), městské paláce (dům U Kamenného zvonu) i měšťanské domy s honosnými loubími (Staroměstské náměstí, Havelský trh).
Renesanční epocha zanechala svou stopu hlavně v architektuře měšťanských domů, které si výstavností nezadají s nádherou soudobých paláců (dům U Pěti korun a Teufelův dům v Melantrichově ulici, dům U Zeleného stromu v Dlouhé).
Barokní doba obohatila městský organismus o pozoruhodné novostavby či přestavby kostelů (svatý Mikuláš na Staroměstském náměstí, svatý Jakub, svatý Havel), paláce (Clam-Gallasův palác) i honosné domy (Celetná ulice, Karlova ulice a mnoho dalších). 19. století přineslo vznik nábřeží a nové výstavby domů i veřejných staveb, z nichž vyniká pozoruhodná novorenesanční budova koncertního domu Rudolfina.
Bouřlivé období přelomu 19. a 20. století dalo vzniknout honosnému secesnímu Obecnímu domu, modernistické cihlové stavbě Štencova domu nebo unikátnímu kubistickému domu U Černé Matky Boží.
Meziválečná architektura je zastoupena zejména stavbami na bývalém hradebním okruhu, který se stal jedním z ohnisek městské „city“. Architekturu druhé poloviny 20. století reprezentují působivé brutalistické stavby při ústí Pařížské třídy (především hotel Intercontinental) nebo pozoruhodný dům ČKD na Můstku, jímž se v Praze na sklonku 70. let ohlásila architektonická postmoderna.
