Vinohrady jsou pozoruhodný protiklad sousedního Žižkova. Na rozdíl od jeho proletářské atmosféry se Vinohrady vyznačují měšťanským blahobytem, který se promítl do pravidelné struktury čtvrti i velkorysé architektury jednotlivých domů. V době svého založení a rozkvětu byly Vinohrady samostatné město, které výstavností a ambicemi konkurovalo sousední historické Praze. Pravidelné ulice, výstavní domy, honosné veřejné budovy – to vše z Vinohrad činí příklad ideálního bohatého města sklonku 19. století. Na jižním svahu byla bloková struktura doplněna vilami, z nichž je nejpozoruhodnější neorenesanční vila továrníka Moritze Gröbeho, obklopená rozsáhlým romantickým parkem. Nejhonosnější domy se nacházejí v okolí rozlehlých Riegrových sadů, z nichž je také jeden z nejkrásnějších výhledů na panorama Pražského hradu.
Vznešená atmosféra čtvrti dokázala pozoruhodným způsobem odolat i během desetiletí vlády komunistického režimu. Pro něj byli obyvatelé bohatých Vinohrad nejtypičtějším příkladem třídního nepřítele, určeného k exemplárnímu potrestání nebo násilné převýchově. Čtvrť naštěstí nepostihly masivní demolice a nedošlo ani k razantní přestavbě historizujících domů. Intaktně dochována jsou také obě hlavní náměstí. Jednak náměstí Míru, k němuž směřuje dlouhý bulvár propojující Vinohrady s Novým Městem a kde se nachází novogotický kostel svaté Ludmily, Divadlo Na Vinohradech i Národní dům, jednak náměstí Jiřího z Poděbrad, jehož hlavní dominantou je mimořádně působivý modernistický kostel Nejsvětějšího Srdce Páně od slovinského architekta Josipa Plečnika.
Nejvýznamnější památky:
Mezi hlavní architektonické skvosty patří již zmíněné stavby – novorenesanční Gröbeho vila, novogotický chrám svaté Ludmily a zejména Plečnikův kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, který pozoruhodným způsobem spojuje modernistickou architekturu s nadčasovým a symbolickým jazykem středomořské architektury.
Neméně zajímavé jsou mnohé činžovní domy, z nichž můžeme vyzdvihnout pozoruhodný dům nakladatele Jana Laichtera od zakladatele české moderní architektury Jana Kotěry. Strohý modernistický výraz domu je inspirován severoevropskou cihlovou architekturou.
Z novějších staveb je třeba zmínit žižkovskou televizní věž, která byla jedním z posledních zásahů komunistického režimu. Dvousetmetrová věž, postavená na místě vybagrovaného židovského hřbitova, se nad Žižkovem vznáší jako přízrak z jiné galaxie. Její architektura je nicméně přes všechen sporný dobový i místní kontext kvalitní a snese srovnání se soudobými západoevropskými realizacemi. Věž je přístupná veřejnosti a je z ní vynikající výhled na celou metropoli.
